Aktivity Unie společností finančního zprostředkování a poradenství

Pane Šindeláři, mohl byste popsat USF, její aktivity?

USF je nejvýznamnějším a největším profesním sdružením finančních zprostředkovatelů a poradců v ČR. Zaštiťujeme celkem 21 právnických osob a více než 13 000 jejich spolupracovníků, což je zhruba 60 % českého poradenského trhu. 

Naše práce pro členy se skládá ze dvou hlavních úkolů. Zaprvé je to především prosazování zájmů finančního poradenství při tvorbě nové legislativy, ať už té české anebo té bruselské. Zadruhé poskytujeme členským firmám aktivní podporu při zavádění požadavků této nové legislativy do praxe. Kromě toho máme řadu dalších menších projektů, které mají ale jednoho společného jmenovatele: a tím je prosazování zájmů našich členů. 

Jak vypadá finančně poradenský trh v zahraničí a čím se liší od českého?

Dá se říci, že český trh je svou strukturou v zásadě podobný trhům v kulturně podobných zemích, jako je Německo, Rakousko nebo Slovensko. Samozřejmě – každý trh má svá specifika a osobitou historii, ale pokud se podíváme na vývoj u stěžejních finančních produktů, ukazuje se, že jde opravdu o blízké příbuzné – což dokazuje třeba i mezinárodní působení firem, jako je OVB Allfinanz. 

Přesto ale spatřuji dva významné rozdíly. Za prvé je to vysoká míra růstu nezávislého finančního poradenství v ČR v uplynulých letech, která vyplývala z toho, jak naše odvětví nabývalo na síle. Po této fázi přijde zákonitě určité zpomalení, kdy dojde ke konsolidaci na základě kvality služeb.

Druhým rozdílem je zatím poměrně slabá pozice poradců u některých – v západních zemích poradensky silných – produktů, jako jsou investiční fondy. A to je příležitost pro další růst. 

Právě k tomu se váže má další otázka. Jak v porovnání se zahraničím, pomyslnou západní Evropou, vypadají penetrace produktů, zejména těch klíčových k zajištění na stáří a v kritických životních situacích?

Je obecně známo, že míra úspor Čechů na zajištění ve stáří je nízká. O důvodech můžeme spekulovat, ale v souvislosti s demografickým vývojem a tlakem na první (státní) důchodový pilíř jde o velmi znepokojivý fakt. 

Vezmeme-li vlajkovou loď soukromého spoření na důchod, jíž je penzijní připojištění (aktuálně doplňkové penzijní spoření), vidíme významný rozpor, který je bohužel patrný i u dalších dlouhodobých produktů. Tím je sice na jedné straně relativně vysoký počet smluv sjednaných občany, ovšem na druhé straně zcela nedostatečná výše úložek do těchto produktů. Co je nám jako společnosti i jako jednotlivcům platné odkládání stokorun měsíčně? To nikomu zásadní vylepšení příjmu v důchodu nepřinese – ani při sebelepším vývoji kapitálových trhů. Zde je bezpochyby prostor pro finanční poradce, aby s maximální odbornou péčí pomohli občanům nastavit tvorbu jejich důchodové rezervy na odpovídající výši.

Ale i v samotném počtu smluv dochází v posledních letech k poklesu… 

Ano, postupné „vymírání“ penzijního připojištění je nanejvýš znepokojivý trend. Je to důsledek přemrštěné regulace finančních poradců, což byl mimochodem i jeden z hlavních důvodů krachu penzijní reformy. Ale k tomu se jistě dostaneme dále. 

Když se bavíme o externí distribuci finančních produktů a zaměříme se na finanční poradce, jak důležitý je tento kanál z hlediska celkové distribuce finančních produktů?

Role finančních poradců je u tradičních produktů nezastupitelná. V životním pojištění projde jejich rukama téměř 65 % nově sjednaných smluv, tedy dvě ze tří uzavřených pojistek. V hypotečních úvěrech je to obdobné a podíl poradců dosahuje přes 50 % nových smluv, plus dále jako distribuční kanál sílíme. Co se týče investičních fondů, u těch je pozice nezávislých finančních poradců zatím relativně slabá, okolo 10 % nového obchodu. Ale právě zde pozorujeme v poslední době masivní nárůst produkce. Statistiky ukazují, že Češi nejsou v jádru o nic méně přístupní investičním produktům než národy nám geograficky blízké, jde jen o míru informovanosti a kvalitní poradenskou službu. Proto jsem přesvědčen, že investiční produkty jsou nyní největší obchodní příležitostí naší branže a polem budoucnosti. 

Aktuálním tématem je legislativa dotýkající se přímo finančního poradenství. Jaký je vývoj?

Ano, legislativa hýbe poradenským trhem, firmami i jednotlivými poradci v terénu. Samozřejmě mám na mysli zejména změny v pojišťovnictví, respektive celou tu rozlícenou debatu okolo regulace provizí. Připomeňme si základní kontury celého příběhu. Ministerstvo financí se již zhruba pět let pokouší prosadit nový zákon o zprostředkování pojištění. Pojišťovny se po zhruba stejnou dobu pokoušejí do něj prosadit svou výhodu na úkor zprostředkovatelů – regulaci provizí. Ministerstvo, Legislativní rada vlády i vláda sama tuto průhlednou snahu opakovaně odmítly. Nicméně se ve sněmovně náhle objevil nenápadný poslanec Ladislav Šincl s návrhem – co čert nechtěl – prakticky totožným, jako byly předchozí návrhy pojišťoven a s úplně stejnými argumenty. Celá tato lobbistická, jinak to nazvat nelze, šaráda vyvrcholila červnovou koaliční roztržkou a od té doby probíhají zákulisní jednání ohledně tzv. kompromisního návrhu. Unie samozřejmě tato jednání aktivně sleduje a důrazně působí ve prospěch svých členů proti těmto netržním a nesmyslným formám regulace. 

Pojišťovnictví je již po několik měsíců v „jednom ohni“, jak tedy vypadá aktuální podoba návrhů regulace provizí, resp. nákladů životního pojištění?

Bohužel je třeba říci, že poslední verze, již koaliční pracovní skupina vytvořila, je z hlediska dopadů téměř totožná, ba možná ještě horší než původní Šinclův návrh. Zahrnuje jak rovnoměrné rozložení provizí do pěti let, tak také prodloužení ručení na stejnou dobu, a především nulové přechodné období, to vše pro veškeré druhy „života“. Toto má být na straně pojišťoven vyváženo stropem na účtování pořizovacích nákladů do odkupného ve jménu „ochrany spotřebitele“, ale to je ve světle předchozího úsměvná záležitost. S tím se samozřejmě nesmíříme a náš rozhodný odpor bude pokračovat, dokud nedojde k přijetí přijatelné verze. Nevylučuji, že budeme muset „povstat“ jako celý trh. O tom všem budeme poradce prostřednictvím vedení OVB zavčasu informovat. Čeká nás tedy náročné období. To ano, ale je třeba si uvědomit, že toto téma jako USF řešíme již pátým rokem. A pátým rokem úspěšně držíme podnikání poradců bez regulací provizí a podobných nesmyslů. To není málo a věřím, že i nyní se nám podaří uhrát přijatelný výsledek. (Pozn. OVB: Informace o stavu regulace odráží stav v době redakční uzávěrky OVB Journalu.) A co legislativa v ostatních oblastech: investice, hypotéky? Oba tyto trhy čekají významné legislativní změny. U investic přichází směrnice MiFID II, a novela dotyčného zákona tedy přinese nejen evropské novinky (např. institut speciálního poradenství, u kterého bude zakázáno brát provize), ale i změny ryze české, např. povinné zkoušky, jak je známe z penzí. (Pozn. OVB: Naši poradci v současné době neposkytují služby investičního poradenství, ale zprostředkování.) Důležité je, že se podařilo uhájit současnou právní strukturu zprostředkování/poradenství, tedy že budou moci nadále fungovat investiční zprostředkovatelé. To je možná pro poradce z terénu neviditelná záležitost, ale pro fungování firem zásadní. Pokud jde o úvěry, tady budou změny hlubší, neboť zde dosud žádná zákonná regulace neexistovala. I zde se návazně na evropskou směrnici dočkáme výrazných změn, jako je opět speciální poradenství, povinné zkoušky, registrace, a mluví se i o možném zveřejňování provizí. Uvidíme. I přípravy těchto zákonů se USF aktivně účastní, a i když máme hodně věcí na stole, pracujeme intenzivně na tom, aby pro slušné a férové podnikání poradců zákony nebyly překážkou, ale spíše službou.

ING. JIŘÍ ŠINDELÁŘ, PH.D.

Vystudoval Provozně-ekonomickou fakultu ČZ U v P raze, obor Ekonomika a management, a následně pokračoval v doktorském studiu na téže fakultě v oboru Management. Během doktorandského studia působil jako nezávislý konzultant projektů z oblasti e-marketingu, financí či zdravotnictví a také jako odborný asistent ve výuce zaměřené zejména na řízení distribučních sítí. Od roku 2008 působí v Unii společností finančního zprostředkování a poradenství (USF ČR ) jako výkonný ředitel a od roku 2012 také jako předseda představenstva. Působil v řadě expertních komisí a platforem v oblasti regulace finančního trhu (expertní skupina MF ČR pro distribuci na finančním trhu, pracovní skupina distribuce Asociace pro kapitálový trh atd.) a v letech 2008–2011 také jako předseda výkonného výboru Manažerského klubu při PEF ČZ U, o.s. Je autorem mnoha odborných publikací zejména z oblasti distribučních systémů a jejich zákonné regulace v prostředí finančního trhu.