Antonín Rajgl: Někdo hledí jen na cíl, mně se líbí i cesta k jeho dosažení

Co jste studoval a jaké byly vaše pracovní zkušenosti před příchodem do OVB Allfinanz?

Vystudoval jsem střední školu v úplně jiném oboru - strojírenství - ve kterém jsem pak pracoval sedmnáct let. Začínal jsem v dělnické pozici, později jsem přešel do vyšších technických pozic. Po revoluci jsme ale zjistili, že je možné dělat také něco jiného, a hledali jsme, v čem bychom mohli podnikat. A tehdy jsme se po delším hledání setkali s OVB. Tento obor finančních služeb a informací nás zaujal. Hlavně se nám ale líbila možnost realizace s OVB - všechno je vlastně jenom na vás: pokud chcete a něco pro to uděláte, můžete uspět. To nás oslovilo. Líbilo se nám i to, že jsme mohli začít hned, bez velkých vstupních investic. Cesta s OVB pro nás byla ze začátku trochu složitější, protože člověk se musí doslova předělat. Upravit svoje myšlení, protože být zaměstnancem, což jsem do té doby byl, znamená jinak myslet.

O svém podnikání hovoříte v množném čísle - s kým tedy podnikáte?

Samozřejmě se svojí paní. Na „my" jsem ale zvyklý, už to mám za dobu, co jsem u OVB, trochu vžité. Je však pravda, že se svojí ženou podnikám od začátku. Společně jsme byli i na první informativní schůzce v OVB. Dnes je moje žena oblastní vedoucí. Dokonce už jsou v OVB i obě naše dcery.

Máte tedy rodinný podnik - má rodinné podnikání nějaké výhody?

Rodinné podnikání má výhody i nevýhody. Výhodou je, že ten druhý jde s vámi, má také podobné myšlení, pořád si máte co říci, jste pořád spolu. To ale může být zároveň i nevýhoda. Musíte mít společné cíle, za kterými jdete. Někdy je třeba ustoupit, což je ale normální v každém vztahu. Nás společná práce stmeluje. A dcery jsme do firmy vtáhli vlastně už jako děti - byly naše zázemí, měly na starost domácnost. V OVB není rodinné podnikání ničím výjimečným, hodně lidí na vyšších pozicích podniká v páru. Podnikání je totiž o změně životní filozofie.

Odkud pocházíte a kde nyní podnikáte?

Jsem ze severních Čech a bydlíme v Kadani. To je historické městečko pod Krušnými horami kousek od Chomutova. Firmu ale máme téměř po celé republice. Do Kadaně vlastně jezdíme přespávat.

OVB vám někdo doporučil, měl jste nějakou referenci, než jste šel na první schůzku, nebo to byla náhoda?

K OVB nás přivedl můj příbuzný, Petr Rajgl. Vlastně jsem původně vůbec nevěděl, na jakou schůzku jdeme. Ale protože jsme hledali příležitost, šli jsme. Dnes už vím, že to byl velmi důležitý den v mém životě.

Co pro vás bylo na novém oboru nejtěžší, a co jste naopak mohl využít z vaší předchozí profese?

Mnoho věcí bylo těžkých, ale nebyly nepřekonatelné. Možná nejtěžší bylo změnit styl komunikace, která v předchozím zaměstnání byla opravdu jiná. A hlavně se mi nový obor líbil. Líbila se mi filozofie finančního poradenství, o kterou v OVB jde. Jistě, že jsme ze začátku udělali spoustu chyb, měli jsme mnoho nezdarů, ale těmi jsme si museli projít. Po určité době jsme zjistili, že to začíná fungovat, nám i našim spolupracovníkům. Zůstávali nám opravdu spokojení klienti a začali přibývat i spolupracovníci. Viděli jsme růst a to nás motivovalo. Uvěřili jsme, že to opravdu funguje.

Když jste udělal chybu, napadlo vás někdy, že skončíte?

Měli jsme krize, ne jednu, ale skončit mě nikdy nenapadlo. Když člověk pochopí, jak funguje systém podnikání s OVB, krize může překonat a pokračovat dál posílen o nové poznatky.

Jak jste pak postupoval po firemním kariérním žebříčku?

V roce 1996 jsme se s OVB setkali. Tím, že jsem pracoval v jiném oboru, byl můj nástup delší. Moje žena mohla začít hned a já jsem v OVB školil ještě dřív, než jsem měl registraci. Asi po roce jsem i já vstoupil do OVB. V roce 1998 jsem byl obchodní vedoucí (GST), na první vedoucí pozici oblastního vedoucího (BL) jsem se dostal o rok později. V roce 2001 jsem dosáhl oblastního ředitelství. Pak byla delší prodleva. Přišel mimo jiné i propad akciových trhů, bylo třeba obnovit velkou část firmy. Získali jsme ale také nové zkušenosti. Prvního ledna 2007 jsme dosáhli pozice regionálního ředitelství. Víte, do minulosti moc nehledím. Hlavně věřím, že naši firmu je možné pořád rozšiřovat a pracovat na ní. A to asi nikdy neskončí. Máme mnoho zajímavých a úspěšných spolupracovníků, bez kterých by naše firma nemohla být. Práce mě těší, jsme obklopeni lidmi, se kterými je nám dobře. Někdo hledí jen na cíl, mně se líbí i cesta k jeho dosažení.

Takže jaké jsou konkrétněji vaše budoucí plány?

Přede mnou jsou další pozice v kariérním žebříčku. Takže plán do budoucna je jejich dosažení, velká firma, povýšení nových vedoucích a ředitelů, rozvoj naší činnosti v zahraničí. Čím více do této činnosti pronikáte, tím více možností se vám nabízí. Jednoduše řečeno, rozšířit naše služby mezi co nejvíce lidí.

Kdo byl ve vaší kariéře v OVB pro vás důležitý, kdo vás motivoval, když se vám třeba ze začátku dařilo méně?

V OVB má snad každý někoho, kdo je jeho vzor, kdo mu v jeho práci ukazoval a ukazuje cestu. Pro nás byl a je tímto člověkem pan ing. Miroslav Žemlička, dnes senior zemský ředitel, tehdy oblastní ředitel. Ten mi dal určitě nejvíce především z oblasti podnikání a filozofie úspěchu. Předal nám vizi naší činnosti. A my jsme pak zjistili, že to opravdu funguje. Chtěl bych mu za to poděkovat. Ale pro náš růst byli důležití také ostatní kolegové, vedoucí OVB, prostě všichni ti, od kterých jsme měli možnost čerpat jejich zkušenosti a rady. I jim bych rád poděkoval.

Předal vám pan Žemlička třeba i nějaké pracovní motto nebo máte nějaké vlastní?

Jedno mi utkvělo v hlavě, jsou to tři věty: Každý člověk se narodil pro úspěch a štěstí, kterého má v životě dosáhnout. Pro štěstí ale musí nastoupit svoji cestu. Měl by tedy využít všechny prostředky, aby svoji cestu našel a absolvoval.

Podle čeho si vybíráte své spolupracovníky?

Spolupracovníky nevybíráme, dáváme příležitost nebo se snažíme dát příležitost každému. Někdo totiž vypadá na začátku velmi dobře, má všechny teoretické předpoklady a pak této samotné činnosti není schopný. Někdo zase dostane příležitost a začne na sobě pracovat. V krátké době je jiný člověk. Dokonce bych řekl, že nezáleží ani na dosaženém vzdělání. Už neříkám dopředu, ten se pro tuto „práci" hodí, a ten ne, to už mám za sebou.

Jaké vlastnosti by nicméně měl mít váš ideální spolupracovník, respektive člověk, který uspěje?

Musí se mít rád. Musí chtít se sebou něco dělat, pracovat na sobě. Nejen na tom, jak vypadá, ale i na tom, jak myslí. Musí pochopit, že na cestě, kterou bude procházet, je nutné udělat i chyby, ze kterých se musí poučit, a nesmí se zastavit. Vidíte, samé „musí". Je to vlastně jako ve většině pohádek: kdo se zastaví, zkamení. Mnoho lidí pohádky čte, ale v dospělosti je číst přestane nebo jim nevěří. Říkám, že zámečník se může dostat na pozici RD. Ale záleží na tom, jak na sobě pracuje. Platí heslo: Podnikatel má nastoupit proces neustálého sebezdokonalování ve všech směrech. A má mu to přinášet uspokojení. Nejde jenom o peníze, i když jsou velmi důležité a patří k úspěchu. Někdy je to ale dlouhá cesta a drobné neúspěchy na začátku mnoho lidí odradí. Dnes a denně se setkáváme s lidmi, kteří mají všechny předpoklady k úspěchu, ale chybí jim chuť něco začít. Pořád čekají, že někde něco dostanou. S OVB může zájemce začít hned, bez velkých investic, ale jednu věc musí udělat: vytvořit si životní cíl a začít ho realizovat.

Kolik lidí aktuálně ve svém týmu máte?

Celkově bych řekl kolem osmi set, činných asi pět set. Ve firmě máme oblastního ředitele, dvanáct oblastních vedoucích a jedenadvacet obchodních vedoucích. Je to velký kolektiv úspěšných lidí, který se bude určitě dále rozšiřovat.

Jak je k práci motivujete?

Samotná motivace má smysl jen u lidí, kteří jsou aktivní a chtějí. Mnozí spolupracovníci a vedoucí jsou motivováni činností, kterou vykonávají. Ze své práce mohou mít radost, ale i nemalé finanční ohodnocení a to je uspokojující. Všechno ale záleží na nich, co si naplánují, mohou také realizovat. Samotné podnikání je tedy pro někoho motivace, pro jiného strach, kvůli kterému uteče.

Můžete popsat váš typický pracovní den?

Plánujeme si čas a jeho většina patří firmě, i když dnes už si hledáme také čas pro sebe. Podnikatel je vlastně stále se svojí firmou, pokud nejste přímo v kanceláři, tak o firmě přemýšlíte. Stále stavíme přímé nové spolupracovníky, máme své klienty, děláme porady s vedoucími, jezdíme na semináře, které vedoucí pořádají. Dnes už musíme plánovat nejen na týden nebo měsíc, ale na celý rok dopředu.

Se svými spolupracovníky jste byl například hrát golf. Jak velkou váhu při řízení svého týmu přikládáte takovým neformálním akcím?

Podobné akce určitě hrají svou motivační roli. Je třeba i touto formou ocenit úspěšné spolupracovníky. Při různých aktivitách se lépe poznají a vytváří se mezi nimi zdravá soutěživost, která je v naší činnosti nezbytná.

Hodně jsme mluvili o vašich spolupracovnících, ale jak už jste zmínil, je člověk z OVB vlastně na straně klienta - jemu poskytuje své služby. Na co ve vztahu ke klientům sázíte?

Máme několik pravidel. Tím prvním je nutnost poskytnout tak kvalitní službu, aby se k nám klient vracel. Musíme zjistit, co klient potřebuje, jaká má přání a sny. A spolu s ním je realizovat. To je obrovská výhoda naší činnosti. To je systém práce OVB. Pokud klientovi dáte, co potřebuje, ale i to, co by měl mít, tedy kompletní službu, je to v pořádku. Klientovi nestačí jen prodat finanční produkt, je třeba, aby tento produkt řešil jeho situaci. Naše služba je potřeba zvláště nyní, v období finanční krize.

Říkal jste sice, že volného času vám moc nezbývá, ale přesto - čemu se mimo práci rád věnujete, při čem si odpočinete?

Na mimopracovní aktivity opravdu není moc času. Snažíme se věnovat například golfu a jiným sportům. A to ne proto, že bychom chtěli být nějací velcí hráči, ale třeba právě při golfu se člověk projde po zelené louce a přemýšlí také trošičku o něčem jiném. Hra samotná vás donutí soustředit se jen na ni, což je dobře. Dělám také rád rukama, odpočinu si při tom.